Aktuálně na ÚJOP UK

V Česku se cítím jako doma, možná i víc než doma v Izraeli, říká absolvent přípravného kurzu ÚJOP a českých univerzit dr. Yosef Mahagna

Dr. Yosef Mahagna žije v severoizraelském městě Umm Al Fahm, kde už 29 let pracuje jako školní psycholog, dělá koordinátora školícího centra na magistrátu města, v oblasti vývojové a školní psychologie školí studenty i učitelky v mateřských školách a má svou soukromou kliniku. Vedle toho ještě zvládá vést centrum pro přátelské vztahy s Českou republikou, které sám před pěti lety založil. Yosef Mahagna má totiž s Českem, kde studoval, velmi silné vztahy. Svůj volný čas tedy dělí mezi rodinu, má dvě dcery a dva syny, a právě propagaci České republiky. Rozhovor jsme vedli v češtině, tu se pědapadesátiletý doktor naučil ve dvaceti letech na přípravném programu ÚJOP v Poděbradech.

Co vás před těmi 35 lety přivedlo do Česka?

Zrálo to ve mě od dětství, už tehdy jsem snil o studiu v zahraničí, ideálně v Evropě, i když máme v Izraeli univerzit dost. Jako jedna z možností se jevilo právě tehdejší Československo. Můj otec se v tehdejších poměrech dost vyznal a radil mi, abych jel studovat tam, protože je to vyspělá země v srdci Evropy, bohatý stát mezi východoevropskými zeměmi. Tak jsem sám začal hledat na mapě, o Československu si číst a to mě utvrdilo v tom, že se Československo jeví jako nejlepší volba. Měl jsem vybráno, chtěl jsem jet studovat tam.

Měl jste také jasno v tom, co chcete studovat?

Ano, psychologie mě zajímala už od střední školy a chtěl jsem ji proto studovat, byl to moc přitažlivý obor. Samozřejmě jsem měl i obavy, jestli studium psychologie v zahraničí a v cizím jazyce nebude moc náročné. I jen samotná čeština mi zpočátku přišla hodně těžká. Vzal jsem to ale jako takovou výzvu, měl jsem rozhodnuto a vyrazil jsem do Prahy. Tam jsem skutečně zjistil, že čeština není jednoduchý jazyk a začal jsem, jak se říká, makat.

Češtinu mi pomáhala pilovat i vrátná na koleji

A tak vaše cesty vedly na přípravný kurz Ústavu jazykové a odborné přípravy v Poděbradech...

Přesně tak, po týdnu v Praze jsem odjel do Poděbrad, to bylo v roce 1990. Tam jsem absolvoval kurz přípravy na svůj obor, psychologii, a začaly tam mé české zážitky. A že jich bylo, strávil jsem tam devět intenzivních měsíců od doby, kdy jsem neuměl česky nic, až po přijetí na vysokou školu. Každý den v Poděbradech pro mě byl bohatý a plný nevšedních zážitků, vyprávět o všem by mi zabralo hodně času. Poděbrady jsou hezké lázeňské město, které se mi moc líbilo a líbí se mi i teď, zrovna loni jsem se tam jel podívat a bylo to, jako bych znovuobjevil nějaký poklad. Je to i město plné radosti. Cítím se tam jako doma, možná i víc než doma. Žijí tam moc dobří lidé, společenští a mají dobré srdce. Poznal jsem je tehdy na koleji, ale i na ulici nebo třeba v obchodech. I když věděli, že neumím dobře česky, chtěli se se mnou bavit a chovali se lidsky, zajímali se, odkud jsem, co tady dělám... V 90. letech, ještě za Československa, tam taková otevřenost vůči cizincům nebyla samozřejmostí. Prostředí poděbradského zámku mě podporovalo ve studiu. Nemůžu třeba zapomenout na paní vrátnou na koleji, která s námi pořád chtěla mluvit, abychom prostě museli komunikovat česky. Tak jsme se každý den naučili pár nových slov. V Poděbradech jsem zažil nejlepší léta svého mládí. Studium tam mi dalo silný základ v češtině, díky čemuž jsem pak mohl začít studovat česky i vysokou školu, konkrétně jsem byl vybrán pro psychologii na Masarykově univerzitě v Brně. Tam jsem se v českém jazyce dál zlepšoval.

Mluvíte česky i dnes? Při jakých příležitostech?

Mám s češtinou velmi romantický vztah. I když jsem už dávno dostudoval, stále se snažím ji v hlavě udržovat. Když jsem se v roce 1995 vrátil domů, přivezl jsem si české knížky z mého oboru a četl jsem. Od roku 2008, kdy jsem začal mít v práci internet, pravidelně poslouchám české zprávy, taky se dívám se na českou televizi. Už víc než dvacet let čtu denně vaše noviny. To vše pomáhá tomu, že mám češtinu i přes svůj věk stále dost silnou a rozumím všemu. Problém je, že tady nemám s kým mluvit. V našem městě žádný Čech nežije, někdy se proto stane, že třeba rok česky nemluvím. To pak někdy slova zůstávají hlavě a těžko je dostávám ven. Abych mluvil česky, navázal jsem kontakt s místní českou ambasádou, našel jsem si díky tomu dobré přátele. Taky samozřejmě jezdím do České republiky, už jen abych mluvil česky. Na ambasádě teď navíc mají dvakrát za měsíc nový kurz „Hezky česky“ určený primárně pro české krajany, ale taky jsem se zapojil.

Česko lepší než léky

Jak často a při jaké příležitosti jezdíte do Česka?

S Českem mám opravdu srdečný vztah, nemůžu bez něj být skoro ani rok. Řeknu vám něco neuvěřitelného. Trpím cukrovkou a doma musím brát léky. Ale když jsem v Česku, ty léky neberu a necítím žádné potíže, i hladina cukru v krvi je v normě. Takže do Česka jezdím, jak to jen jde, většinou aspoň jednou dvakrát do roka. V Izraeli mám svou rodinu, práci a hodně záležitostí, ale na Česko jsem velmi napojený a každá cesta k vám mi pomáhá psychicky, fyzicky i společensky. I své děti jsem naučil chápat, že je to můj druhý domov a v mém srdci jím zůstane až do smrti.

Jakým způsobem v Izraeli propagujete Českou republiku a jak se vám to daří?

Mé centrum pro přátelské vztahy tady v Umm Al Fahm pomáhá lidem, kteří chtějí jet studovat do Česka, ať už na Karlovu Univerzitu nebo jinam. Obrací se na mě s otázkami o studiu, studijním systému, životní úrovni… Také pomáhám lidem, kteří chtějí Česko jen navštívit. Pro izraelské turisty je to velmi oblíbené místo. Proto chtějí třeba před rozhodnutím o té cestě vědět, jak země vypadá, co tam stojí za to vidět a podobně. Občas se na mě obrátí i lidé, kteří chtějí s Českem obchodovat, aby zjistili, co by se třeba vyplatilo vyvážet nebo dovážet. Centrum je neziskové, pracuji v něm ve svém volném čase. Když mám odpoledne po práci čas, věnuju se mu, odpovídám třeba lidem na Facebooku nebo po telefonu. Na mém Facebooku nenajdete nic než Českou republiku! Obrázky, odkazy na články nebo univerzity… Když mě někdo potká tady na ulici, jako první věc se mě zeptá, jak se daří v Česku, co je tam nového… Když se stala ta událost na Filozofické fakultě, místní mi volali a ptali se, co se to děje. Dává mi to pocit, jako bych byl Čech žijící v Izraeli. Mám z toho radost, že jsem takový ambasador. I když třeba nemám svůj den, jsem nervózní nebo se necítím dobře, manželka mi hned řekne, musíš aspoň na týden do Česka. A je to pravda, když odjedu, vrátím se s obrovskou energií a dobrou náladou.

České univerzity jsou mezinárodně uznávány a mají prestiž

Když k vám tedy přijde do centra nějaký student, který by chtěl vědět, proč by měl studovat zrovna v ČR, co mu řeknete?

Určitě ho podpořím, aby jel, protože Česká republika se mu bude jistě líbit. Je to bohatá země, přírodou, úrovní vzdělání i lidmi. Češi jsou velmi laskaví, i když na první pohled ne tolik otevření. Přátelství s nimi ale jsou silná. V Česku najdete vše, co potřebujete. Sám jsem v Česku ukončil nejen magisterské studium, ale i jsem pak roku 2015 získal doktorát na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. A můj diplom je v Izraeli neskutečně respektován, má takovou prestiž, že kdokoliv slyší, že jsem absolvent české univerzity, dává takzvaně klobouk dolů. Univerzity v České republice jsou mezinárodně uznávány, patří mezi ty nejlepší ve střední Evropě i na světě. Mají takovou úroveň, že jejich absolvent musí být kompetentní. Izraelci, kteří vystudovali v České republice, u nás patří mezi elitu ať už mezi lékaři, psychology či právníky. Takže já říkám, že kdo se tam dostane, má velké štěstí. Studium v Česku není jednoduché, ale stojí za to. Právě i proto.

A proč byste jim doporučil připravit se na studium na vysoké škole v Česku na ÚJOP? Teď máme přípravné programy nejen v češtině, ale i v angličtině.

Především je to instituce, která studenty přijme s otevřenou náručí. Když jsem přijel poprvé do Česka, lidi z ÚJOP mě přijali tak, že jsem měl pocit, že jsem doma, mezi přáteli. Všechno dělali pro nás, vše za nás vyřídili. Nemuseli jsme si s ničím lámat hlavu. Student sám musí opravdu jen přijet a učit se. ÚJOP vám zařídí i povolení k pobytu, přihlášky na univerzitu, na kolej… I samotné studium a vztahy s učiteli byly skvělé. Na ÚJOP jsou ochotní a přátelští lidé, kteří dělají svou práci na sto procent.