Aktuálně na ÚJOP UK

Dva příběhy ze života o lásce k češtině a českých komunitách

Neobyčejné životní příběhy Soni Zajícové a Anny Burchardt se letos protnuly na metodickém kurzu pro učitele z krajanských komunit. Ačkoli neprožily v Čechách většinu svého života, spojuje je láska k češtině, kterou vyučují, a pocit velké sounáležitosti s českou kulturou.

V Praze, městě, kde Soňa Zajícová žila do svých jedenácti let, než odjela s rodiči do Argentiny, se dva týdny vracela do role žačky. Na metodickém kurzu v centru ÚJOP UK Praha-Krystal se spolu s devatenácti dalšími účastníky seznamovala s novými postupy výuky a čerpala inspiraci pro své hodiny češtiny jako cizího jazyka.

Zleva: Ředitelka ÚJOP UK Dana Hůlková Nývltová a Soňa Zajícová

Soňa se sice narodila v Československu, ale její otec toužil vrátit se do Argentiny, země svého dětství, kde se narodil jako potomek imigrantů z 20. let 20. století. A tak jako argentinský státní příslušník zažádal o možnost vycestovat s celou rodinou. Původní plán, že se všichni vrátí za dva roky zpět do Čech, se změnil, a Soňa žije už 44 let v Argentině.

Začátky nebyly pro tehdy jedenáctiletou dívku snadné, neuměla španělsky, opustila českou školu i kamarády. V nové domovině sice objevila svou argentinskou rodinu, ale: „Vraceli jsme se jen k rodině, české komunity byly tenkrát hodně roztroušené, takže jsem 20 let vlastně česky moc nemluvila. Doma jsme taky česky nemluvili, manžel byl Argentinec a moje dcery také. Teprve díky covidu, internetu a Facebooku jsem se zkontaktovala s českými asociacemi a spolky a nyní se občas vidíme, nebo scházíme,“ vysvětluje Soňa. Po dlouhé roky si svůj mateřský jazyk udržovala jen četbou knih z velké rodinné knihovny, až internet jí umožnil opět poslouchat mluvenou češtinu. Do rodné země se poprvé vrátila po dvaceti letech.

Velký obrat v kontaktu s krajany nastal v době covidu, kdy se pro vystudovanou učitelku chemie stala novou zálibou on-line výuka češtiny. I nyní Soňa vyučuje krajany, kteří jsou druhá, třetí, čtvrtá generace a češtinu zapomněli nebo si znalost v rodině vůbec nepředali. Jsou to lidé roztroušení po celém kontinentu, kteří dříve žádnou možnost navštěvovat kurzy češtiny neměli. Většinou mají české kořeny, přátele, nebo se jim líbí česká kultura, a tak je zajímá i jazyk. Letos Soňa přijela opět po pětileté pauze, tentokrát na metodický kurz pro učitele z krajanských komunit, protože se chtěla dozvědět více o přístupech k on-line výuce. „Metodický kurz byl jedno pozitivní překvapení za druhým,“ říká nadšeně Soňa. „Nejprve jsem zjistila, že nás je v Argentině daleko více, než jsem si myslela, a pak jsem získala kontakty na krajany z celého světa – mám nyní kamarády od Kanady přes Německa až po Mongolsko.“

V Argentině působí více krajanských spolků, v Buenos Aires je český, československý i slovenský spolek, další je v Cordobě, ale možnosti setkávání jsou omezené, protože vzdálenost mezi městy čítá tisíce kilometrů. Proto pořádají krajani jednou ročně Festival Češi a Slováci v Latinské Americe, na který se všechny spolky připravují stejně pečlivě jako na karneval – nacvičují se tance a připravuje se jídlo a bohatý program.

Český příběh Anny Burchardt začíná nečekaně v její rodné v Kodani. Předcházelo mu setkání jejích rodičů, Češky a Dána, na studentském večírku v Brně. Bezstarostný začátek vztahu ukončila invaze vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968. Několikaměsíční odloučení překonali rodiče dopisováním, a dramatický příběh skončil svatbou, společným životem v Dánsku a narozením dcery. Maminka s Aničkou celý život mluvila česky a každé léto se spolu vracely na prázdniny k babičce do Ostravy. Jak sama prozrazuje, cítila se vlastně jako Češka. Po maturitě v roce 1989 se rozhodla studovat češtinu na Univerzitě v Kodani a v rámci bakalářského studia pobývala dva roky na stáži v Praze, takže je, jako sobě sama říká, „superčechisovaná“. Nyní se rozhodla zapojit do aktivit českého spolku v Kodani, absolvovala metodický kurz pro učitele z krajanských komunit na ÚJOP UK a plánuje rozvíjet svou lektorskou kariéru v krajanské komunitě.

Zleva: Ředitelka ÚJOP UK Dana Hůlková Nývltová a Anna Burchardt

Anička překládá, učí dánštinu a češtinu jako cizí jazyk více než deset let. Absolventka oboru zaměřeného na výuku cizích jazyků se na metodickém kurzu ani chvíli nenudila, připomněla si teorii, zaujala ji prezentace, jak učit bez zprostředkovacího jazyka a nejen to. „Najednou se mi otevřely oči, hodně mě inspirovalo, jak používat reálie ve výuce. Objevila jsem nové učebnice i co vše je online a ke stažení. Bylo skvělé potkat milé lidi, najít nové kamarády a kamarádky z celého světa a také bylo inspirující zjistit, jak se to dělá jinde. Doma mám svůj režim, dělám rutinní věci a často není na rozvoj čas,“ hodnotí čtrnáctidenní kurz a dodává: „Tento kurz byl úplně fantastický, bylo skvělé žít dva týdny v Praze, jezdím sem sice poměrně často, protože to není tak daleko, ale tohle bylo jiné. Měla jsem čas jenom na sebe, člověk při tom úplně omládne a má takový ten studentský pocit.“

Příběh každého účastníka metodického kurzu pro učitele z krajanských komunit by stál za vyslechnutí. Jsou to osudy lidí, kteří si stále udržují pevnou vazbu k zemi svého původu, a navíc ji pomáhají udržovati dalším krajanům ve svém okolí. Někdy prostřednictvím jazykových kurzů, někdy díky přátelským setkáním, možnosti společně udržovat české tradice, vařit guláš a péct buchty, nebo si zatančit polku či zazpívat koledy.

Text: Petra Köppl

Foto: Vladimír Šigut